„Autorka vydává prostřednictvím umění drásavou, působivou zprávu o lidech, jimž se v jejich těle žije jako v pekle. A to i proto, jak urputně je o jejich údajné defektnosti přesvědčuje od mala okolí, které si pak nad následky na ženské psýše umyje ruce. Novátorská inscenace rozhodně míří na ženy i muže, jichž se téma sádla nijak osobně nedotýká. Je totiž průhledem do citlivých míst, která vždycky nemusejí být tak viditelná, jako je hmota těla.“

Jana Bohutínská, časopis REFLEX

Je moje sádlo opravdu moje, anebo je tak trochu sádlem všech, kdo mé tělo komentují a rozdávají nevyžádané rady?

Jak se hodnocení na sebe sama proměňuje v závislosti na tom, jak mě zrovna hodnotí okolí? Jak si prošlapat cestu k vlastnímu tělu, když nenaplňuje očekávání druhých?

Představení navazuje na úspěšný podcast Ridiny Ahmedové, kterým autorka hledá odpovědi na otázku jak si prošlapávat cestu k vlastnímu tělu, když nenaplňuje očekávání druhých (ve skutečnosti představení podcastu předcházelo, ale díky lockdownu mělo premiéru až později).

Po představení bude následovat diskuse.

Sádlo získalo v roce 2022 nominaci na ceny Česká divadelní DNA.

Koncepce, hudba, účinkuje: Ridina Ahmedová

Spolupráce na koncepci, režijní a pohybová spolupráce: Alena Dittrichová

Dramaturgická spolupráce: Miřenka Čechová, Alice Koubová, Daniela Voráčková

Scénografie: Jan Tomšů, Vendula Tomšů

Light design: Jiří Šmirk

Zvuková spolupráce: Jaroslav Pokorný, Petr Tichý

Představení vzniklo za podpory Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury ve spolupráci s Hlasohled z.s a v rámci Emergency dances, koprodukci Tantehorse a Paláce Akropolis.

Poděkování: Český rozhlas Wave, kavárna Zasekávák, divadlo Ponec, sdružení Roztoč